Aura                 Sára             Nike               Dina                 Sisi           Shaki             Scooby         Chilli                       Benny                                                      
     

Genetický profil psa/feny - DNA

DNA profil je soubor čísel, podle kterých je možná jednak identifikace zvířete

a jednak výběr partnerů vhodných pro další plemenitbu.
 
Od roku 2016 i my děláme DNA.
 
Mezinárodně uznávaný přístup pro testování DNA u drobných zvířat, tedy včetně psa,
stanovuje organizace ISAG (International Society of Animal Genetics).
Ta vybrala takzvaný panel 22 STR různě roztroušených po celé DNA,
které slouží k jednoznačné identifikaci zvířete.
 
Genetický profil umožní prokázání identity jedince v případě nelezení ztraceného nebo ukradeného psa.
V případě, že mikročip přestane fungovat, lze prokázat identitu psa a provést nové čipování.
 
Genetický profil je potřeba pro testování příbuznosti jedinců a také zejména ověření rodičovství.
 
V některých zemích je již testování na DNA povinná, ve Francii pro přiznání titulu Francouzský šampion bylo třeba dodat DNA profil jedince a v jiných zemích DNA chovatelé využívají též také pro určení otcovství ve vrzích, kde chovatel nakryje fenu dvěma samci a vybere si jedince pro další chov a nadále již matku nezatěžuje dalšími vrhy. Bohužel u nás ještě nejsme na této úrovni a bohužel se vše odvíjí na stanovách klubu, proto vše je jen na etice chovatele.
 
Důvody proč děláme DNA:
 
- Ztráta, krádež. Genetický profil umožní prokázání identity jedince v případě nalezení ztraceného nebo ukradeného psa.
 
 - Celoživotní identifikace. V případě, že mikročip, který pes nese, přestane fungovat, lze prokázat identitu psa a provést nové čipování.
 
-  Ověření rodičovství. Genetický profil je potřeba pro testování příbuznosti jedinců, zejména ověření rodičovství.
 
- Inseminace. Bývá vyžadováno stanovit genetický profil u chovných psů, jejichž sperma je uchováváno a používáno k inseminaci. Genetický profil pak identifikuje sperma a je možné ho použít pro ověření otcovství.
 
- Ověření „clear po rodičích“. U plemen zatížených konkrétní recesivní genetickou vadou bývá zvykem testovat vybraný rodičovský pár na přítomnost této vady. Jsou-li rodiče zdraví, je téměř 100% jistota, že i potomstvo bude zdravé (pravděpodobnost, že vznikne mutace de novo, je v řádu zlomku procenta). Někdy chtějí noví majitelé štěněte dokázat, že vybrané štěně je opravdu geneticky bez rizika konkrétní vady. To může být doloženo buď přímým testem na onu genetickou vadu, nebo doložením rodičovství – štěně je potomkem deklarovaných rodičů, kteří nemají onu genetickou vadu. Doporučujeme, aby při koupi štěňat, u kterých je uvedeno „clear po rodičích“ nebo „normal po rodičích“, bylo ověřeno rodičovství. Je to prevence případných podvodů nebo nezodpovědných chovatelských postupů.
 
- Výběr optimálního chovného páru. Při výběru optimálního chovného páru se posuzuje řada atributů – povaha, vzhled, zdraví… Genetický profil může být použit jako další nástroj, který chovatelům pomůže v konečném rozhodnutí. Chceme-li do chovu přinést novou krev, je vhodné srovnat genetické profily potenciálních rodičů. Je žádoucí, aby chovný pár byl maximálně heterozygotní (rozdílný) v porovnávaných znacích. Obecně, čím více navzájem rozdílných znaků jedinci nesou, tím méně jsou si geneticky podobní. Srovnání genetických profilů chovných jedinců nám dává příležitost maximalizovat genetickou rozmanitost (diverzitu) v rámci plemene a zachovat při tom požadované fyzické a psychické vlastnosti.
 
DNA jsou Jednoduché koeficienty, které se dají použít v případě, že si chcete udělat obrázek o příbuznosti jedinců a nemáte čas počítat složitější koeficient příbuzenské plemenitby.
 
S příbuzenskou plemenitbou se současně zvyšuje procento homozygotních zvířat, a tím zákonitě roste procento postižených jedinců. Proto je nutné, zvláště u plemen s vyšším stupněm příbuznosti, jít cestou plánovaného chovu, který bude mít za cíl zlepšení genetické variability (pestrosti) plemene.
 
Pojem příbuzenská plemenitba chápeme jako spojení navzájem příbuzných zvířat. Pokud páříme nejbližší příbuzné, hovoříme o inbreedingu (vlastní sourozenci, nevlastní sourozenci, rodiče a děti). Taková plemenitba působí největší ztráty genů (alel). Proto již po malém počtu opakování určitého spojení vede ke zvýšení výskytu dědičných defektů a chorob a postihuje i celkovou vitalitu jedinců. Při vzájemném páření vzdálených příbuzných (liniová plemenitba) postupují problémy výrazně pomaleji.
 
Nepříbuzenskou plemenitbou rozumíme kombinaci rodičovského páru, kde není alespoň do páté generace včetně žádný společný předek. V současné situaci se někdy musíme spokojit se třemi generacemi  bez společného předka. Nepříbuzenská plemenitba zlepšuje zdraví potomstva, ale to pouze za předpokladu, že v plemeni není vysoká příbuznost v předchozích generacích. To už bohužel u některých plemen není možné, protože zvířata vykazují vysoký stupeň příbuznosti.
 

Dnes je u psů známo přibližně 300 dědičných defektů a skoro 70 % z nich je způsobeno recesivní alelou (setkají-li se dvě recesivní alely, onemocnění se projeví). Poměrně snadno lze určit procentuální výskyt u potomstva. Defektní recesivní alely se mohou schovat za zdravou dominantní, to znamená, že i zdravý jedinec může být nositelem defektu. Postižený jedinec má defektní gen od obou rodičů. U nositelů defektního genu pak záleží pouze na tom, jaký gen předá druhý partner. Jsou-li oba rodiče nositeli defektních genů, projeví se to u potomstva. Tedy ani důsledným vyloučením všech nemocných zvířat se nám sice nepodaří zbavit se nežádoucího recesivního genu, podaří se nám však redukovat počet nemocných zvířat v populaci.
 
S příbuzenskou plemenitbou narůstá procento postižených, tedy nemocných zvířat. Při nulové příbuznosti a výskytu 3 % defektního genu v populaci je počet postižených zvířat 0,09 %. Při příbuznosti 12,5 %, tedy polosourozenců, je počet zvířat postižených stejným defektem 0,45 %. U plemen s vyšší příbuzností to platí i pro nepříbuzné jedince. Při páření rodičů a vlastních dětí se zvýší procento postižených jedinců v populaci na 1,5, tedy šestnáctkrát. A budeme-li deset generací po sobě pářit vlastní sourozence, bude počet postižených 26× vyšší.
 

Více o příbuzenské, liniové a nepříbuzenské plemenitbě se dozvíte - ZDE

Příbuzenská plemenitba - Z knihy autorky Vladimíry Tiché Malá škola pro chovatele psů - ZDE
  Bookmark and Share