Vlohy pro určitý druh výcviku jsou také dědičné, ovšem vlastní výkon ovlivňuje z velké části vnější prostředí. Vlohy pro práci dědí štěně stejnoměrně od matky a od otce. Chování matky je však důležité pro štěně v tzv. vtiskávací fázi jeho vývoje. Ta začíná  někdy v období cca 5 týdnů jeho stáří. Je to velmi citlivé období. V něm se dá mnoho naučit ale i pokazit. Je známo, že pokud se fena v tomto období stáří štěňat schová do boudy po třesku např. hromu, auta či rány, v koutku boudy se začne klepat, štěňata to okoukají, navyknou si po mámě opakovat totéž a pak je výcvik v klidu po výstřelu složitější. V literatuře se to popisuje jako „ zvýšená zvuková vnímavost“. Odeberou-li se štěňata od takové feny před počátkem vtiskávací fáze, nebojí se výstřelu. O dědičnosti této vlohy se diskutuje, protože se velmi obtížně dokazuje. Proto se i někteří kynologové přiklánějí či věří ve větší vliv matky na chování jejího potomstva, ovšem s dědičností vloh to nemá nic společného. Vypovídající hodnota výsledků zkoušek je velmi omezená podle toho, o jaké zkoušky jde. Jistě není třeba zdůrazňovat možné vlivy úrovně výcviku, zkušenosti cvičitele, nálady psa, jeho vlastní zkušenosti, počasí, prostředí atd. V řadě případů nedovedeme ani vlohy psa posoudit a posuzujeme jen jeho výkon. I z těchto důvodů někteří kynologové rozlišují mezi kvalitou nosu psa a používáním nosu psa. Výsledky zkoušek rodičů jsou jen v malé závislosti k úrovni vloh jejich potomků. K tomu stačí jen pozorovací talent a výběrová schopnost zájemce o štěně, někdy i šťastná ruka budoucího majitele. Obecně jsou koeficienty iritability jednotlivých zkoušených disciplín na zkouškách a soutěžích velmi nízké, to znamená, že podíl geofondu psa je malý a většinu hodnoty výsledků tvoří jen podíl vnějších vlivů ( zkouškové štěstí ) neboli podíl fenotypové hodnoty. Proto je šlechtění plemen ve výkonu dlouhodobou záležitostí a nesmí se dělat chyby z neznalosti zákonů populační genetiky.