V nejmladším věku plní štěně svou potřebu cvičení hrami v domě a na zahradě. Máte-li zahradu, zajistěte ji tak, aby se z ní štěně nedostalo. Psovi prospívá hrát si se psy, o nichž víte, že jsou zdraví a pravidelně očkovaní. Zhruba od 13 týdnů stáří můžete začít brát štěně na procházky.

Výchova:

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.

Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct "Hodný…", zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat "Ták je hodný pes, ták je hodný pejsánek, ty jsi šikovný pejsek!". Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek - kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, "oblíbenější" pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky.

S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat - takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi - je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.

Ještě než se vydáme poprvé na cvičení, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej !, pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat - to by byl základ přivolání.

Výchova psa - obecně

Důsledně naučte psa základním povelům: ke mně, sedni, lehni, zůstaň, fuj.

Respektování povelů je nezbytné pro ovladatelnost psa v každé situaci. Nelze dost apelovat zejména na osvojení povelu přivolání psa.

Začínejte s výcvikem psa nejprve v prostředí, které neodvádí jeho pozornost.

Mějte na paměti, že soustředěnost psa při učení je první podmínkou úspěchu.

Postupujte od jednoduchého ke složitému. Postupně zvyšujte obtížnost cviků i nároky na svého psa.

Trénováním a výchovou svého psa upevňujete vzájemnou vazbu. Jste-li začátečníky, či nezkušenými chovateli psa, poraďte se, jak správně postupovat. Pokud se nehodláte věnovat sportovní kynologii (výcvik obrany), nehrajte se svým psem hry, které v sobě nesou určitá rizika vzniku agrese (tahání o hadr, hračku, peška, silové zápolení se psem apod.).

Motivujte a vychovávejte své štěně tak, aby se vždy chovalo přirozeně a uvolněně.

Nezatěžujte štěně nadměrným stresem ve výcviku.

Motivace psa je nutnou, nezbytnou a základní součástí jeho učení. Motivujte psa pro určitou činnost (např. ve spojení s pozdější odměnou, pochvalou), sdělte psu srozumitelně, co po něm požadujete, postupujte úměrně k jeho věku, zkušenostem a dovednostem. Dbejte vždy na vytvoření pozitivní vazby mezi vámi a psem. Důsledně vyžadujte respektování a plnění vašich příkazů. Každý jednotlivý cvik učte štěně nejprve formou hry, teprve později s přiměřenou korekcí, vždy ale cvik zakončujte s pozitivně motivovaným, nestresovaným psem. Nevystavujte štěně situacím, ve kterých by se cítilo nejisté, ohrožené, bezradné či bezmocné.

Minimalizujte rizika získávání negativních sociálních zkušeností svého štěněte (zejména s neznámými psy, o jejichž přátelském chování nejste dostatečně ujištěni či přesvědčeni).

Uvědomte si, že štěně od vás očekává vůdcovské chování a zajištění svého bezpečí. Jak v této roli obstojíte (i později), zásadním způsobem ovlivní i chování psa vůči Vám.

V dnešní době existuje již řada příležitostí pro vhodnou výchovu a zaměstnání Vašeho psa (sportovní kynologické kluby, agility, sporty jako canis - cross, výcvik malých plemen aj.). Zde můžete získat nejen vlastní praktické zkušenosti s výchovou a vedením svého psa, ale můžete se poučit i od ostatních.

Naučme se psům rozumět.

Naučme se rizikovému chování psa předcházet.

Naučme se rizikové chování psa předvídat.

Nežádoucí chování psa mívá řadu konkrétních příčin.

Přirozené chování psa lze usměrnit a kontrolovat. Včasná a důsledná prevence příčin problémového chování psů je nejen prospěšnou lidskému zdraví, ale je i jednou ze smysluplných cest, jak v současnosti účinně minimalizovat nárůst incidence poranění způsobených člověku psem.

Pes je sociálně žijící tvor, jehož různorodou dnešní podobu a povahu začal kdysi vytvářet a formovat člověk.

Stejně tak se tomu děje i v současnosti. Jak se bude pes chovat a jak bude každý konkrétní pes či plemeno vypadat, je v rukou konkrétního chovatele - chovatelů, majitelů psů či celé společnosti.

Rozhodující není pouze vhodná genetická základna, ale také její následné a vhodné využití. Nelze než apelovat na odpovědný přístup při výběru a výchově psa. Není to cesta jednoduchá, jak by se mohlo jevit na první pohled.

Věnujme psům dostatečnou péči a pozornost, přistupujme k nim s vědomím, že budou odrážet ve svém chování naše vědomosti o jejich světě, naše sociální dovednosti ve vztahu a soužití s nimi.