Má-li se uvést
něco o loveckém využití retrívrů
v současnosti, platí zde totéž, co o
jiných plemenech.
Lze je vycvičit převážně
k práci slídičů ( kam také byli spolu se španěly a křepeláky zařazeni), ale
s většími dispozicemi pro aportování hlavně pernaté zvěře. Navíc mají výhodu
díky větší síle a odolnosti ve studené vodě, bez potíží unesou i těžší
vrubozubé ptáky včetně velkých kachen a hus a i drobnou zvěř.
Ovšem potíž je v tom, že
značná část chovů retrívrů se stává pouze společníky svých majitelů. A tak
stejně jako některá plemena ovčáckých psů v životě neviděla stádo ovcí,
natož aby s ním uměla pracovat, děje se bohužel něco podobného s retrívry.
Zatímco třeba kontinentální
ohaři nebo jagdteriéři se málokdy dostanou do rukou nemyslivců, je tomu s retrívry
naopak. Potom vzniká problém s tím, že se rodí potomci rodičů
s vlohami v praxi, kteří své dovednosti nemají vrozené, ale
naučené výcvikem. U retrívrů se schopnost k aportování přenesla z části po
plemenech vzniklých z barbetů a pak hlavně výběrem konkrétních chovných
jedinců, kteří měli tuto vlastnost vrozenou. Navíc nejsou retrívři příliš
rozšířeni ani v zemích svého původu a to také snižuje jejich využití
v lovecké praxi. Výjimkou jsou však labradoři a goldeni, kteří se stali
i u nás jakousi módou. Snad je to pro jejich příjemnou povahu, dobrý vztah
k dětem i jejich využití coby psů slepeckých, lavinových, záchranářských a
pomocníků postižených lidí, což jen dokazuje o jak vyjímečné tvory jde !
Nakonec ještě
několik vět k názvu této skupiny. Slovo
RETRIEVE má v angličtině hned několik
významů, ve vztahu ke psům se překládá
jako aportovat. Není zcela jasné proč se
retrívrům v Česku říká přinašeči,
protože v Anglii mají pro tento účel
slovo bring. Navíc význam slova
aportovat, aport, je téměř mezinárodní a
v myslivosti by to mělo platit
mnohonásobně !
|